Hoření
Bez šlehajících plamenů se na počátku novověku neobešla žádná pořádná alchymistická dílna, což nám připomněl výlet do Olomouce, konkrétně do Pevnosti poznání, kde takovou alchymistickou dílnu mají. Pokud i vy patříte mezi zvídavé alchymisty a chcete si bezpečně hrát s ohněm, pak si připravte tyto pomůcky:
Tříprocentní roztok peroxidu vodíku (pokud seženete s vyšší koncentrací, je třeba ho naředit), manganistan draselný (hypermangan) a ochranné brýle.
Postup pokusu:
Nejdříve nalijte do baňky peroxid vodíku. Poté přidejte půl lžičky hypermanganu a promíchejte. Pak zapalte špejli a sfoukněte ji. Poté ji zastrčte ohořelým koncem do připravené baňky a špejle se jako kouzlem opětovně zapálí a rozhoří se jasným žlutým plamenem. Víte proč?
Peroxid vodíku je poměrně nestálá chemikálie, jejíž molekula se skládá ze dvou atomů vodíku a dvou atomů kyslíku. Pozvolna se samovolně rozkládá na vodu a kyslík, který uniká z roztoku. Tento rozklad lze velmi účinně urychlit pomocí některých látek, které se označují jako katalyzátory. Ty se vlastní chemické reakce neúčastní a vycházejí z ní nezměněny, takže je lze opakovaně použít. Mají však zásadní vliv právě na průběh reakce. Vhodným katalyzátorem rozkladu peroxidu vodíku je například manganistan draselný (hypermangan).
Z roztoku peroxidu vodíku uniká velké množství kyslíku, které se hromadí ve sklenici a vytlačuje z ní původně přítomný vzduch. Rozžhavenou špejli tak vlastně zanoříte do atmosféry extrémně bohaté na kyslík, což okamžitě podpoří hoření a špejle vzplane. Běžná pozemská atmosféra obsahuje 21 procent kyslíku a to na opětovné samovolné vznícení špejle zpravidla nestačí. Ve sklenici je však zastoupení kyslíku výrazně větší, takže se skomírající oxidace probíhající na povrchu žhnoucí špejle promění v bouřlivou reakci doprovázenou plameny.
Zdroj: https://www.lidovky.cz/noviny/vyrobte-si-ve-sklenici-trochu-kysliku.A080927_000116_ln_noviny_sko
