Sedmé místo nebolí!

Po tříleté přestávce, způsobené celosvětovou pandemií, se do městečka Netzschkau v Sasku konečně vrátila vybíjená. Žákovský turnaj s dlouholetou tradicí se letos konal od 21. do 23. dubna. Do Německa jsme přivezli krásné počasí a hned v pátek sehráli první tři zápasy. Jelikož se klání účastnilo deset týmů, rozhodl se pořadatel vytvořit jednu velkou skupinu, kde se každý utkal s každým. Nejlepších osm mužstev pak postupovalo do play-off, každý tým se tedy snažil již od začátku podat co nejlepší výkon. Ten náš byl po prvním dni vyrovnaný. Jeden zápas jsme prohráli, jeden remizovali a jeden vyhráli. Pak už nás čekalo grilování, do příštího dne jsme se tedy posilnili steaky a bavorskými klobáskami. Večerní volno děti využily venku na prolézačkách nebo v malé tělocvičně, kde hráli biliár a florbal.

V sobotu jsme sehráli ostatních šest zápasů a umístili se na celkovém šestém místě. To nám zajistilo postup do závěrečných bojů, kde jsme se měli utkat s týmem Chyňavy. Toto klíčové utkání nás ovšem čekalo až v neděli, odpoledne jsme měli volno. Autobusem jsme tedy odjeli do nedalekého městečka Syrau, kde jsme navštívili nádhernou krápníkovou jeskyni. Po návratu do Limbachu, kde jsme byli ubytováni, mužstvo ještě trochu potrénovalo, a pak už honem do postele!

Nedělní bitva s borci z Chyňavy byla dechberoucí. Na obou stranách panovala pochopitelná nervozita, přesto se děti pustily do boje jako lvi. Míč putoval z jedné strany na druhou, až nakonec vše skončilo nerozhodným výsledkem. Po deseti minutách byl zápas prodloužen o dvě minuty. V nastaveném čase byla šťastnějším mužstvem právě Chyňava, která nás svým těsným vítězstvím vyřadila z boje o medaile. Ani následný zápas pro nás neskončil vítězně a opět rozhodl jeden jediný bod. Posledním týmem, který se s námi utkal, bylo mužstvo z Limbachu. To jsme úspěšně zdolali a obsadili konečné sedmé místo.

Musím vyzdvihnout celý tým, jelikož hrál po celou dobu turnaje fair play, nikdo se nevztekal, neprotestoval, všichni byli semknutí v jeden dobře fungující celek. To ocenili i trenéři ostatních devíti mužstev, bez povšimnutí nezůstaly ani výkony jednotlivců. Nebylo tedy překvapením, že i přes umístění v druhé polovině tabulky jsme si domů odvezli trofeje za nejlepšího hráče (Adam Šafránek) a hráčku (Sára Jílková) turnaje. Oslavili jsme to lahodnou zmrzlinou, která nám po náročném dni přišla všem vhod. V odpoledních hodinách jsme se nakonec vydali zpět do Kladna.

Velmi se těším na příští rok, kdy se o Bad Brambacherský pohár znovu popereme!

                                                                                                                               Jiří Homola

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *