Po ukončení domácích kol Poháru vědy 2025 – Barvy přišla chvíle na „běžné“ experimentování. Využili jsme přírodniny kolem nás a připravili si několik experimentů s odkvétajícími pampeliškami.
Historie pampelišky lékařské, lat. Taraxacum officinale, je bohatá a sahá daleko do minulosti, kdy byla využívána v různých kulturách po celém světě pro její léčivé vlastnosti, jako potravina, a dokonce i pro rituální účely. Pampeliška je původem z Eurasie, ale díky své přizpůsobivosti a schopnosti šíření se stala kosmopolitní rostlinou, kterou nyní můžeme najít téměř po celém světě. Její užívání v medicíně lze vystopovat až do 10. století v arabských záznamech, ale je pravděpodobné, že byla využívána již dávno předtím v tradičních medicínských systémech v Asii a Evropě.
Podle tradiční čínské medicíny, ve které se využívá již více než tisíc let, je považována za rostlinu s „chladnými“ vlastnostmi a používá se k léčení zánětů a jako detoxikační prostředek.
V Evropě je zaznamenáno užívání pampelišky ve středověku, kde byla ceněna jak pro své léčivé účinky, tak jako zdroj potravy. Byla součástí mnoha herbářů a lékařských průvodců s detailním popisem jejích vlastností a doporučení k léčebným účelům. Byla také často pěstována v klášterních zahradách. Používala se tradičně k podpoře trávení, k čištění krve a jako diuretikum. Také se používala k léčbě různých onemocnění, včetně jaterních problémů a ekzémů. V 19. století bylo v Anglii módní sbírat divoké rostliny jako potraviny, včetně pampelišek.
Do Severní Ameriky byla pampeliška zavlečena evropskými kolonisty a rychle se zde rozšířila. Původní obyvatelé Ameriky ji také začali využívat pro její léčivé vlastnosti, a to často na základě pozorování jejího používání evropskými osadníky. Během americké občanské války používali vojáci pampelišky jako zdroj vitamínů a k léčbě skorbutu, nemoci způsobené nedostatkem vitamínu C.
Pampeliška byla využívána nejen v medicíně, ale i v kuchyni. Mladé listy jsou jarní delikatesou v mnoha kulturách a přidávají se do salátů či polévek jako zelenina. Sušený kořen pampelišky se používá jako náhražka kávy.
A my jsme se spolu s Ptáčaty z MŠ v Kunčicích pod Ondřejníkem naučili krátkou básničku o pampelišce a s odkvétajícími hlavičkami pampelišek provedli dva experimenty.
Pampeliška
Pampeliška maminka
létavého semínka,
semínko se ze mě chytí
vyroste z něj nové kvítí.
Kouzleni s pampeliškami
Zopakovali jsme si, co všechno potřebuje rostlinka k růstu = sluníčko, vzduch, vodu a hlínu.
V prvním pokusu si ukážeme že to jde i trochu jinak. Odkvetlé pampelišky (jen poupata) naskládáme na misku a do malého pohárku bez vody dáme poupata se stopkou. Vše necháme v teple a budeme pozorovat, co se bude dít … Poté jsme si vysvětlili, proč rozkvetou i bez vody.
V druhém pokusu ponoříme odkvetlý květ pampelišky do sklenice s vodou a vyndáme jej zpět. Opět pozorujeme, co se stane. Děti byly velmi překvapené, že chmýří pampelišky je téměř suché, jako by ve vodě ponořené nebylo…Poté jsme si pampelišku detailně prohlédli a opět si vysvětlili, proč se chmýří téměř nenamočilo.
Tyto pokusy si děti ještě jednou vyzkouší doma s rodiči, vše zdokumentuji donesou nebo elektronicky pošlou fotografie do MŠ.
