Než jsme začali s výrobou lízátek a krystalizací tak jsme si povídali o cukru a jeho výrobě, a jaké druhy cukru známe a jaký a k čemu se používá. V Hulíně byl také cukrovar, kde se vyráběl cukr z cukrové řepy(„cukrovky“), ta se dodnes pěstuje na polích u Hulína a v širokém okolí, protože tato oblast má nejlepší podmínky pro pěstování „cukrovky“ na Moravě. „Cukrovka“ se v této oblasti pěstuje více jak sto let ,ale cukrovar je v Hulíně už zrušený a „cukrovka“ se vozí ke zpracování do Vrbátek. Při výrobě cukru v cukrovaru se očištěná řepa řeže na úzké proužky („řízky“) a ukládá do difuzérů, kde se z ní cukr vyluhuje vodou při různých teplotách. Vyluhované řízky se užívají pro krmení dobytka, cukerná šťáva se čistí, filtruje a čeří přidáváním vápna a působením oxidu uhličitého v saturátoru a nakonec se cedí v kalolisu. Tento postup se dvakrát až třikrát opakuje. Pak se šťáva vaří a odpařuje za sníženého tlaku vzduchu a tato „těžká“ šťáva se opět filtruje. Ve vakuovém stroji pak nastává postupná krystalizace a výsledná vlhká cukrovina se buďto plní do forem nebo suší na surový (hnědý) cukr. Tento kvalitní cukr se pak v rafinérii znovu rozpouští a bělí tím, že se zbavuje různých přísad a nečistot. Naproti tomu „zadní cukr“ čili melasa, který obsahuje asi 40 % cukru a ošklivě páchne, se užívá k výrobě lihu. Na výrobu našich lízátek jsme použili cukr krystal, zakoupený v obchodě, který jsme rozpustili ve vodě a obarvili potravinářským barvivem. A krystalizovali a čekali a pozorovali. Výsledek vidíte v malé fotogalerii. Účast 8 debrujárů a 1 vedoucí
